Queen Elizabeth National Park I.

Uganda byla do roku 1962 pod britskou nadvládou a tak je naprosto zřejmé, po kom byl roku 1954 tento národní park pojmenován. Na téměř 2000 km2 najde návštěvník přes 1000 druhů zvěře a ptactva, z toho 100 endemitních (vyskytujících se pouze v této oblasti).

Samozřejmě, že největším lákadlem jsou sloni, hroši, leopardi, šimpanzi a zejména stromoví lvi. Nejdřív se ale do parku musíme dostat. Je sice pouhých 375 km od Kampaly, ale my přijíždíme ze severu a máme tak možnost vidět nekonečné čajové plantáže, které místním obyvatelům přináší obživu. Ale jak se dozvídáme od našeho průvodce, také vysoké riziko uštknutí hadem. Proto je součástí každé čajové továrny i nemocnice s velkou zásobou protijedů.

Projíždíme kouzelnou kopcovitou krajinou po hrbolatých cestách. Ve vesnicích na nás mávají s nadšením, s jakým se mávalo na sovětské delegace, ale tito domorodci to snad myslí upřímně. O kousek dál projíždíme městečkem, které spíš připomíná vojenskou základu a obrněné transportéry s těžkými kulomety a náklaďáky plné po zuby ozbrojených vojáků trochu znervózňují i našeho průvodce. Spěšně odjíždíme a po projetí rovníku nás již čeká velmi příjemné ubytování v chatkách se soukromou venkovní sprchou s úžasným výhledem na noční oblohu, která je zde nádherná díky neexistujícímu "světelnému smogu".

Ještě ten samý den vyrážíme na první "game drive" neboli safari. Již trochu namlsaní předchozími zážitky bereme vcelku vklidu množství všech antilop a buvolů, kolem kterých projíždíme. Ale samozřejmě si nenecháme ujít příležitost vše pořádně fotograficky zdokumentovat. Místní ranger nám prozdradí 2 místa, kde odpočívají lvi. Pár lvic se schovává v křoví kousek od nás, ale ani když stojíme na střeše auta, nevidíme víc, než béžový flek v trávě. A někde v dálce stojí ohromný kaktus a z něho visí nohy, které jsme schopni vidět pouze přes dalekohled. Trochu zklamaní odjíždíme a hledáme dál. Po chvíli se navíc velmi rychle zatáhne obloha, spustí se déšt a my se vracíme s tím, že ne každý den musíme vidět něco úžasného. A tak odkládáme fotoaparáty. Což se ukázalo, jako velká chyba.

Ten déšť totiž donutil všechna ta zvířata, která jsme předtím jen tušili, k pohybu. Najednou se nám majestátní lev prochází kolem auta a o kousek dál si hrají tři malá lvíčata, na která dohlíží dvě dospělé lvice. A my máme fotoaparáty napůl uklizené, nastavené na mnohem lepší světelné podmínky, s polarizačními filtry na objektivech. A tak se z toho stal jeden ze zážitků, které si člověk pamatuje barvitěji, než jak dokládají přiložené fotografie. Protože fotograf stejně jako pionýr by měl být vždy připraven.

První den je za námi. Slunce se již schovalo, aby zase mohlo druhý den vykouknout a my tak mohli vydat za dalším fotografickým dobrodružstvím.