Murchison Falls National Park II

Po ranním safari se chystáme na odpolední projížďku po Bílém Nilu, která je zakončena podívanou na Murchisonovy vodopády. Ovšem i ve chvílích, při kterých skoro všichni odkládají své fotoaparáty, se dají "ulovit" zajímavé záběry. Například během oběda, když kolem vás pobíhají gekoni a další ještěrky. 

Čekání v přístavu na výletní loď si krátíme focením paviánů a prasat bradavičnatých, které jako by čekali s námi. Chovají se mezi lidmi jako domácí zvířata a člověk by skoro zapomněl, že je uprostřed divočiny, ve které se pohybují predátoři jako lvi a levharti. Nebo hroši, kteří se jen pár metrů od břehu rozvalují ve vodě a my opět zapomínáme na to, že hroch je ve skutečnosti velmi nebezpečné zvíře, které má na kontě největší počet lidských obětí v Ugandě a že běhá rychleji, než člověk a místo toho se snažíme dostat co nejblíže, abychom získali opravdu ty nejlepší záběry.

Po nalodění a nutném bezpečnostním školení vyrážíme po Nilu. Již během prvních pár minut plavby máme štěstí a míjíme osamoceného slona, kterému dělá společnost osamocený hroch. Poprvé také vidíme krokodýly. A zjišťujeme, že se velmi špatně fotí. Ne proto, že jsou menší, než jsme čekali, ale díky jejich tvaru prostě není možné fotografii nějak rozumně "zaplnit". Z krokodýla se markant dělá opravdu špatně. Samozřejmostí jsou stáda buvolů a hejna ptáků. 

Po nějakých dvou hodinách konečně vidíme vodopád. V nejužším místě má šířku pouhých 7 metrů a díky tomu má člověk pocit, že se voda dere na všechny strany s ohromnou silou. Je to velmi netradiční focení vodopádů - na krátký čas. Ale pohled je to opravdu ohromující.

Po celou dobu se fotí z lodě, která je sice výletní a nejede nijak rychle, ale pořád je třeba počítat s trochu kratším časem, než na jaký je člověk zvyklý. Dále je třeba vzít co nejdelší ohnisko, abyste mohli přiblížit i to nejmenší ptactvo, které je na břehu více jak 10 metrů od vás. A hlavně samotné vodopády, které se pozorují z uctivé vzdálenosti. To znamená, že 70-200 mm s 1.4x nebo 2x přijde vhod. Své uplatnění samozřejmě najdou i širší objektivy. Např. 24-70 mm nebo 17-40 mm. Protože pokud budete mít stejné štěstí jako my, tak váš názor na zdánlivě nudný břeh změní kouzelné mraky, které se nad ním tvoří. 

Na zpáteční cestě už nezastavujeme, abychom se stihli vrátit, než se setmí. Přecejenom - stále jsme v divočině. Zítra se sem ovšem vrátíme. Trajekt nás převeze na druhý břeh odkud se vydáme do Kibale National Park za šimpanzi. Odjezd je v 6 hodin ráno...