Murchison Falls National Park I
Cesta z Kidepo Valley National Park do Murchinson Falls National Park je krátká. Pouhých 8 hodin po rozbitých cestách. Těšíme se, že konečně využijeme stativů pro focení vodopádů na dlouhý čas. Ovšem tento národní park není pouze o vodopádech a Nilu, a tak nás předtím čeká ještě safari.
Murchinson Falls National Park byl založen v roce 1952 současnou britskou královnou Alžbětou II. a rozkládá se na ploše 3840 km2. Díky tomu, že parkem protéká řeka Nil a že zde naleznete vodopády s výškou dosahující až 43m, je tento park velmi atraktivní v mnoha ohledech. Nás nadchnul hlavně neuvěřitelným množstvím všech možných zvířat. Speciálně žiraf Rothschildových.
Jsme ubytováni prakticky "přes ulici" od parku s krásným výhledem na řeku Nil. Přijíždíme pozdě odpoledne a k našemu překvapení míjíme slony. Dovídáme se, že jsou z parku (v Ugandě není žádný z národních parků oplocen), ale chutná jim cosi, co vesničané pěstují na svých políčkách a tak chodí mlsat. Je to nekonečný "boj". Navečer spustí vesničané ohlušující kravál, aby slony zahnali zpátky a sloni se stejně druhý den vrátí.
Před setměním ještě stihneme vyfotit několik náladových fotek při procházce v okolí, ale jen krátce. Slunce zapadá velmi rychle a množství čerstvého sloního trusu nás znervózňuje. Nechtěli bychom se s ním potkat z očí do očí.
Druhý den máme opět štěstí. Na začátku, ještě v ranním slunci, nás přivítá krásná alej "deštníkových stromů". Postupně se však množství stromů zmenšuje a krajina se více otevírá. A to slibuje více zvěře, která taková místa vyhledává, aby je žádný z predátorů nemohl překvapit.
Ze začátku se kolem nás producírují zejména věčně naštvaní buvoli, několik druhů antilop, prasata bradavičnatá, spousta ptáků a nakonec i žirafy. Jejich množství nás ohromí. Nikdy jsme neviděli sedící žirafu. Je to úžasná podívaná, když z vysoké trávy trčí jen žirafí hlavy. Jsou všude a tak blízko, že přichází na řadu i široké sklo.
Když jsme se žiraf dostatečně nabažili, pomalu se proplétáme až k Nilu, kde narážíme na přírodní "bazének", ve kterém si nerušeně lebedí hroch společně s buvolem. Po našem příjezdu jako by hroch chtěl ukázat, kdo je tady pánem a buvola neomaleně vyžene z vody. V takových chvílích už nejde jen o fotografie, ale i neopakovatelné zážitky (tím si omlouváme všechny situace, které jsme přes úžas nebyli schopni pořádně nafotit ;)).
Poprvé zde vidíme ptáka, kterého má Uganda ve znaku. Je to jeřáb královský. Kdo si myslí, že barvy na vlajce byly vytvořeny podle tohoto ptáka, tak se mýlí. Stejně jako my. Nejdříve byla vlajka a teprve poté byl přidán tvor, který barevně ladí. Černá barva reprezentuje ugandský lid, žlutá ugandské podnebí (slunce) a červená bratrství (v podobě krve).
Nebyl to ovšem jediný tvor z ptačí říše. Jak jsme již zmínili v jednom z předešlých příspěvků, v Ugandě je několik set druhů ptáků. My jsme na fotografiích zachytili jen jejich zlomek. Náš průvodce nám samozřejmě všechny pojmenoval, a byl trochu zoufalý, když zjistil, že si skoro žádné nepamatujeme. A tak už jen kvůli němu intenzivně pracujeme na jejich zpětném pojmenování.
Safari končí a teď už hurá přímo k Murchinson falls po řece Nil. Ale to až zase příště.