Kostarika. Den osmý

Probouzíme se do krásného, byť chladného rána. A jako každý den, ihned po rozednění vyrážíme na lov ptactva. Po snídani se ovšem vydáváme fotit vodu – resp. řeku Savegro. Prodíráme se hustým porostem kolem této ještě horské bystřiny s obrovskými kameny, přes které se divoce valí voda. S nasazeným šedým a polarizačním filtrem hledáme optimální čas. Zkoušíme opravdu vše, od 3 po 30 sekund, protože na malém displeji se to těžko posuzuje.

Bohužel začíná svítit slunce, které zvýšilo světelný kontrast a zhoršilo celkovou atmosféru. Stíny nejsou dostatečně prokreslené a vše ostatní je přepálené. Záchranu v podobě ohromného mraku si užíváme jen chvíli... než začne pršet. Vracíme se zpět na ubytování, ale nedá nám to a cestou ještě zkoušíme zachytit několik dalších opeřenců a ostatní zvěř, která se snaží utéct před deštěm stejně jako my.

Po obědě se přesouváme ještě dále do hor o cca 400 metrů výše k místu zvané Miriam’s Quetzals. Kde na nás čekají další krmítka. A také krásné scenerie údolí. Vidíme a fotíme další nové druhy ptactva. Dokonce i náš průvodce Jose najde jeden, se kterým se ještě nesetkal. Po třech hodinách focení se nad údolím začne válet mlha. Bohužel výhled máme trochu uzavřený, ale snad z toho nějaký pěkný záběr vyjde.

Slunce zde zapadá velmi rychle, den končí, a tak dnes již není na nic dalšího čas.